Socializace, výcvik, výstavy

Výcvik štěněte může být snadný

Dobrý výcvik štěněte je klíčem k hezky se chovajícímu psovi. Dobře vycvičený pes je vaším kreditem a je radost být jeho majitelem, proto je důležité naučit ho několik základních pokynů. Výcvik by neměl být povinností, ale zábavou pro oba, který přinese oběma výhody na několik let. Je úžasný pocit, vlastnit skvěle vycvičeného psa, ale první kroky vyžadují maximum trpělivosti, pochopení a důslednosti.
7 tipů jak zajistit úspěch cvičení :
1.    udělejte z toho zábavu pro oba
2.    buďte trpěliví a postupujte zvolna
3.    výcvik by neměl být dlouhý, zabráníte tak nudě, pro vás oba
4.    oceňte dobré chování pochvalou nebo odměnou
5.    nikdy nekřičte nebo netrestejte psa
6.    učte ho vždy jen jednu věc
7.    vždy používejte jen jedno slovo na každý pokyn a ujistěte se, že zbytek rodiny používá ty samé označení.
Většina psů se narodí s touhou odvděčit se a tento vrozený rys je maximalizován vhodným výcvikem spojeným se správným odměňováním. Vždy svého psa odměňte, vždy když poslechne příkaz. Tenhle systém výcviku je nepochybně nejefektivnější.
Štěně, tak jako i dítě, se učí stylem pokus-omyl. Takže pokud si váš pes spálí čumák v ohni, tak je vysoce nepravděpodobné, že se mu to stane i podruhé. Pokud štěká, aby si získal pozornost a všichni ho budou ignorovat, tak je jasné, že po chvíli přestane. Ale vyhýbejte se chybám ve výcviku, aby jste ho neodměňovali za špatné chování, jako když se třeba bude hrabat ve  smetí, aby našel jídlo, jinak se to bude opakovat.
Opakováním odměňování dobrého chování a toho, že přestane dělat věci, které jsou špatné nebo neodměňované, dosáhnete kýženého úspěchu. Abyste ho dosáhli, musíte se jen naučit využívat situace tak, aby pes pochopil, co žádáte.
Všichni psi (i lidé) se učí lépe, pokud se necítí pod tlakem. To znamená, že výcvik pomocí odměn je mnohem efektivnější, než pomocí trestání. Musíte si mezi sebou vytvořit důvěru, která psovi umožní hledat nové způsoby jak být odměněn bez toho, aby měl strach, že udělá něco špatně. Odměnou ve výcviku může být cokoliv, nejčastěji je to jídlo, ale nezapomínejte ani na příjemný kontakt jak verbální (milým hlasem, pochválit ho) tak fyzický (pohlazení po zádech, hrudi, ale ne poplácáním po hlavě-komu by se to líbilo).
Hry s hračkami jsou dobrým tréninkem pro psa, jako i u lidí,  tak i tady ale platí, že různí lidé mají rádi různé hračky, proto musíte nejdřív zjistit, co vašeho psa motivuje nejvíc.
Důležité je , aby byl  výcvik pro psa zábavou i přínosem zároveň.

Učení čistotě
1.    pokud si myslíte, že štěně chce vykonat potřebu, tak ho položte na přebalovací podložku.  To platí hlavně pokud právě vstalo, žralo nebo se hrálo. Nejlepší je naučit jej chodit přímo ven, ale napoprvé se to nemusí zdařit.
2.    brzy pochopí a naučí se chodit na podložku.. Nicméně i nehody se ještě mohou stávat.
3.    postupně posunujte podložku blíže ke dveřím.
4.    když míří ke dveřím, tak ho pusťte ven, pak ho pochvalte, hrajte se s ním nebo mu dejte odměnu.
5.    používejte pořád stejné slovo k vykonání potřeby a vyberte ho tak, aby jste ho mohli použít nahlas kdykoliv a kdekoliv.
Důležité je sledovat ho, zda spí nebo ne, aby jste ho stihli vzít ven a mohli ho pak odměnit za hezké chování.
Každé štěňatko se učí jinak rychle, návyk kompletní čistotě také závisí na tom, kolik na štěně budete mít zpočátku času. Některá štěňata jsou kompletně čistotná ve 3 - 4 měsících, jiným to může trvat déle. Netrestejte fyzicky štěně, pokud se mu jednou za čas stane nehoda, opravdová kontrola močového měchýře může klidně nastat až v půl roce.

Socializace
Socializace psa je celoživotní proces. Pes se učí socialozovat tak dlouho, dokud mu nabízíte nové příležitostí.  Znamená to představit psovi tolik různých prostředí, kolik je jen možné. Takový pes je pak šťastný, cítí se bezpečně a klidně. Je taky zdravější – pociťuje méně stresu, bude se bezproblémově chovat k různým typům lidí a hrát se s jinými psy. Nebojí se většiny objektů, ale je jen opatrný u nových věcí, např. první setkání s koněm, kolem, kočárekm.. Socializovaný pes nezpanikaří a pokud ano, tak se rychle uklidní.
Berte svého psa jako návštěvu z jiné planety – nemají ponětí na co je auto, proč vysavač dělá hluk, proč lidi vypadají, znějí a páchnou rozdílně. Je jen na vás představit mu nový svět tak, aby nabral jistotu a důvěru. Jste zodpovědní za interpretaci lidského světa vašemu psovi.

Kdy můžu začít?
HNED! Nezáleží na věku psa, můžete začít kdykoliv. Nicméně socializace je nejkritičtější ve věku 3-14 týdnů, vše je pro něj nové. Nové zážitky znamenají dlouho trvající účinek na vývoj osobnosti vašeho psa, proto by měly být vystaven co nejvíce pozitivním zážitkům – lidem, místem, věcem, zápachům. Čím dřív začnete, tím lépe bude na věci připraven až vyroste.
Je tedy důležité začít socializaci co nejdřív.

Postup „buď šťastný“
Pes vidí svět skrz vaše chování, přístup. Ne nadarmo se říká, že pes je odrazem svého pána. Takže jste-li šťastní a vše je ok, tak pro psa je to jako psí Disneyland. Jste-li nervózní, bojíte se některých lidí, situací, věcí nebo zvuků, tak se to přenese jakoby vodítkem na vašeho psa a bude rozrušený a úzkostlivý.
Jako příklad uvedeme návštěvu u veterináře. Hodně psů je nervózních – ordinace divně páchne, je tam spousta divných zvuků a lidí, kteří jsou oblečeni jinak než kdokoliv koho předtím viděly. Navíc pokaždé je ta návštěva pro psa nepříjemná – vždy mu tam něco divného dělají. Mnoho lidí tam taky nechodí rádo, jehly nás znervózňují.
Takže teď se váš pes strachy třese a je pod vaší židlí. Pohladíte ho a uklidňujícím hlasem mu řekněte, že vše bude v pořádku. To, co jste udělali jen prohloubí psův strach – v podstatě to pochopí tak, že když se třese a je nervózní, tak docílí vaší pozornosti a navíc ho za to pohladíte. Takže odteď bude pokaždé u veterináře ještě nervóznější a neklidnější. Místo toho byste se měli tvářit spokojeně a klidně, tím pomůžete psovi zbavit se strachu. Následuje postup „buď šťastný“.

Základní vodítka pro socializaci vašeho psa
Ujistěte se, že pes ví, že vy jste pánem a že vám může věřit.
Nikdy nenuťte psa k objektu nebo osobě, které se obávají. Nechte ať přijde sám. Můžete pomoct jeho oblíbenými odměnami. Podívejte se do sekce „jak pomoct psovi zbavit se strachu“ pro bližší informace jak mu pomocí odměn a hraček pomoci zbavit se strachu.
Dbejte na to, aby pes nebyl napaden jiným psem, může to způsobit vážné potíže v procesu socializace. Příliš dominantní psi nejsou dobrými společníky. Pro některého psa může být i nepříjemné, když se ho kolemjdoucí snaží pohladit na hlavě – psi se snadno vylekají věcí nebo pohybů seshora.
Na vylekaného psa nemluvte konejšivě, tím to jenom zhoršíte. Ignorujte ho, když se schovává a mluvte spokojeně, až vyleze např. spod židle nebo až začne situaci zvědavě zkoumat, tak se ho dotýkejte. Naučte ho, že chcete, aby byl sebevědomý a odvážný. Že jste šťastní, když mu pomáháte přemoci strach.
Nezvedejte vaše malé štěně nebo psa, pokud se bojí. Tímto rozmazlováním ho jen odměňujete za plaché chování. Zapamatujte si, že malé rasy zůstanou malé celý život, vy mu musíte pomoct naučit se vnímat a vyrovnat se se světem kolem něj z jeho výšky, tím, že ho necháte na zemi.
Tvařte se a mluvte šťastně. Jednejte tak, že nejde o žádný velký problém, mluvte s ním jako když se hrajete. Takže místo toho, aby  zůstal ve „vystrašeném programu“, ho přepnete do „hravého programu“. Přinesením jeho oblíbené hračky nebo odměny mu pomůžete stejně tak.
Vezměte svého psa na tolik různých míst, na kolik to jen jde, aby poznával co nejvíce rozdílných lidí. Pokud pozná spousty pozitivních zážitků, tak občas nějaký špatný, jako třeba injekce u veterináře, mu nepřijde tak traumatický. Několikrát s ním jděte k veterináři jen tak, pro sušenku nebo postavit ho na váhu, pak jděte domů. Opakujte to několikrát měsíčně, je-li to možné a hádejte, co se z toho pes naučí? Pomyslí si: „no, to místo není zas tak špatné…v podstatě je to celkem zábava…dostanu spoustu sušenek a nic zlého se neděje, až na zřídkavé výjimky. Celkem se mi to tady líbí“.
Rozpaky jsou v socializaci vašeho psa normální, ale panika není! Pokud zpanikaří, musíte aktivně pracovat na dané situaci, osobě nebo předmětu. Nemyslete si, že ignorace to vyřeší. Psi ze svého strachu nevyrostou, strach se ještě prohloubí, pokud na tom problému nebudete pracovat. Použijte, prosím, techniky popsané níž.

Jak pomoci psovi zbavit se strachu
Strach z předmětů
Bojí-li se váš pes konkrétních objektů, jako např. plážového míče, budete muset na něj používat postup „buď šťastný“. Nejdřív míčem nehýbejte ani netočte, ale nechte ho, ať k míči přijde sám. To, že k němu přijde sám, mu dodává prvek kontroly nad ním a ten mu pomůže nabytou důvěru. Váhá-li pes, položte mu nedaleko míče speciální odměnu, až si jí vezme z téhle vzdálenosti, tak mu dejte další, ale blíž k míči a tak to opakujte, až tu poslední sní např. přímo z vrchu míče. Pro některé psy to může být otázkou 10 minut, pro jiné několika dnů. Základem je nechat psa rozhodnout, kdy je připraven. Že můžete pokročit dál uvidíte, až bude svou odměnu žrát klidně, pak můžete vzdálenost zmenšit. Samozřejmě i tady pořád používejte postup „buď šťastný“ a používejte ho vždy, když se bude jednat o předmět, který se pro vašeho psa zdá být zdrojem strachu.
Strach typu „zdá se mi, že jsem slyšel ducha nebo hluk“
Obecné obavy z hluku jsou ohňostroje, sirény, výstřely, sbíječky, hromy, výkřiky nebo hluk davu, hlasitá hudba, vysávače nebo kosačky. Pro vypořádání se s tímto strachem máte několik možností. Buď si sežeňte nahrávku daného zvuku nebo ten zvuk vytvářejte sami. Při prvním přehrávání dejte hlasitost na úroveň, jako kdybyste vedle měli spící dítě. Celou tu dobu buďte se psem. Je-li u té hlasitosti klidný, tak zesilte zvuk, ale vždy jen o kousíček. Že je pes ok, poznáte vždy dle toho, že je uvolněný. Jakmile se začne bát nebo bude neklidný, tak použijte postup „buď šťastný“ a zvuk zeslabte. Časté hraní se se psem u tohoto zvuku mu pomůže rychleji se zbavit strachu, dokonce s tímto zvukem bude mít asociováno něco příjemného.
Vytváříte-li zvuk sami, ujistěte se, že pes se neobává samotného předmětu, jako např. vysávače. Použijte postup popsaný víš při strachu z předmětem. Nejlepší je s procesem začít, když je předmět vydávající hluk vzdálený, začněte se se psem hrát nebo trénujte poslušnost např. ve vedlejším pokoji, postupně vzdálenost zmenšujte, až bude pes schopen být v té samé místnosti jako předmět. Nehýbejte s ním, s pomalými pohyby začněte až zjistíte, že psovi už předmět ani hluk nevadí. Tváří-li se při hýbaní s předmětem vystrašeně, tak zas použijte postup „buď šťastný“.

Strach z lidí
Psi si můžou vytvořit i strach z některých lidí, pokud nejsou dostatečně zespolečenštění. Vystavujte psa kontaktu s lidmi různého věku, výšky, váhy a národnosti. Taky se snažte o kontakt s lidmi, kteří se jinak oblékají a nosí třeba klobouky, brýle nebo dokonce neoprén, vyzkoušejte mu ukázat lidi s vousem, vozíčkáři, s lidmi nesoucími objekty, nákupy, kufry atd. Používejte postup „buď šťastný“ a dejte lidem, které mu představujete sušenku, kterou mu podají. To ho naučí, že lidé nejsou děsiví a že dokonce také nosí sušenky! Naučte ho ale, že pokud se těší ze setkání se s někým novým, tak předtím než dostane sušenku, si musí sednout. Tím se naučí dobrému zvyku, jako sedání předtím, než dostane odměnu, tak tomu bude i při socializaci. Obává-li se někoho ve větší míře, tak ho nikdy nenuťte a netáhněte k dané osobě. Takhle se bude jen víc bát. Kontrolujte, aby osoba jen potichu stála a nehýbala se, zatím, co vy k ní vytvoříte cestičku ze sušenek. Až k ní pes bez problému přijde, tak daná osoba mu dá sušenku sama. Bojí-li se pes vzít si ji, nechte ať ji osoba hodí na zem k svým nohám nebo ať mu ji dá zády k němu. Celou dobu psovi pomáhejte pomocí postupu „buď šťastný“ a až si sušenku nakonec vezme, či už od nohou nebo zezadu, tak ať si osoba klekne a zkusí mu sušenku dát už přímo z ruky. I kdyby se dělo cokoliv…nikdy nenuťte psa násilím, aby šel k někomu, koho se bojí.  Všichni psi mají zuby a proto je možné, že je použijí. Nedáte-li jim jinou možnost, tak je pravděpodobné, že „se budou bránit“. Použijte kroků uvedených výš, abyste odstranili strach postupně. Nezapomeňte –  zespolečenštěný pes je šťastný, spokojený a dobře přizpůsobený pes.

Výstavy a uchovnění
Samostatnou kapitolu tvoří výstavy. Všechna naše nahatá i chlupatá štěňátka jsou krásná.
Pro výstavní účely se hodí  všechna naše nahatá štěňátka, všechna jsou naprosto odpovídající standardu, s výbornými předpoklady stát se úspěšnými jedinci na výstavách.
Budeme moc rádi, když se pro vystavování pejska rozhodnete a rádi vám se vším poradíme. Informace o tom, kde se pořádájí výstavy v ČR najdete na www.cmku.cz. Další informace také najdete na klubových stránkách www.klubchovatelunahacu.cz . Na stránkách klubu najdete veškeré informace o tom, co je potřeba k uchovnění pejska a ostatní informace. Uchovněný nebo-li zbonitovaný pejsek je ten, který smí zasáhnout do chovu peruánských naháčů, ať v roli otce, nebo matky, a může tedy v budoucnu mít štěňátka.
Pokud budete mít zájem o výstavy v zahraničí, poradíme vám kde hledat.
Pokud plánujete chodit s pejskem na výstavy, začněte ho co nejdříve učit výstavnímu postoji. Zvykejte ho na to,  aby rád a bez problémů ukazoval zoubky a nechal se prohmatat, u kluků se takto někdy kontrolují varlata. Nechte,  ať se mu na zoubky podívá i někdo jiný než vy. Při učení ukazování zoubků používejte povel např. ZUBY a odhrňte pejskovi dáseň tak, aby ukázal skus.  Pejsek toto musí postupně zvládnout bez námitek. Jeďte se se štěňátkem podívat na nějakou výstavu. Jakmile bude mít naočkovanou vzteklinu, může do výstavních areálů. Přičichne tak k výstavní atmosféře a vy se podíváte  jak to vlastně na výstavách chodí a na co se máte připravit. Pokud nebudete s pejskem na výstavy chodit, nevadí, nejdůležitější je, aby měl šťastný a spokojený domov!

Přejeme zdařilou socializaci!


Ladislava Hubáčková
Jana Kalousová